Agnes Février

Mladá žena již dávno nepůsobí tím křehkým a naprosto zranitelným vzezřením. Drsné povolání a život nevěstky ji sice málem zlomil, ale když přišlo vysvobození a ona si sehnala práci jako kuchtička, vše se náhle změnilo. Konečně se začala za svůj život bít a i ona konečně zdrsněla na tolik, aby se nebála zaprotestovat nebo pronést svůj názor.

Z děvčete, které bylo snadno zahnatelné do kouta, se stala dospělá žena, která si plně začala uvědomovat kým je a co všechno dokáže. Ustálila se proto ve své práci a přitom se i hodně věnovala výchově syna, kterému chtěla dát to nejlepší. Nebylo však pochyb, že by to nedokázala, neboť i když už nebyla ta vyjukaná křehká dívenka, přesto v jejím srdci stále zůstalo dobro, které se snažila rozdávat. Ale naivita? Té se nejspíše už zbavila nadobro, aby namísto ní mohla nastoupit rozvážnost dospělé ženy s dítětem, která musí každý den rozhodovat o tom, aby se její muž i dítě mělo dobře.

I víra v jejím srdci stále zůstala, a tak je Agnes povětšinou štědrá a milá, a pokud je třeba, každou neděli za někoho poklekne v kostele a pomodlí se za něj. Víra jí pomohla už v mnoha zlých situacích a ona věří, že právě ona ji vyvedla z těch zlých a složitých dní. Ona i její láska, mušketýr, který přišel znenadání do jejího života, aby v ní mohl zažehnout lásku a naprosto změnit vše kolem ní. Agnes snad ještě nikdy necítila k nikomu takovou vděčnost. Tedy vlastně cítila - byla tu ještě jedna mladá šlechtična, která jí dala jednu z nejlepších prací.

Agnes se tedy uchytila jako kuchtička a tomu začala uzpůsobovat své chování i volný čas. Většinu týdne totiž trávila zavřená v kuchyni, kde se učila vařit i péct. Ačkoliv to nebylo zrovna nejvýdělečnější, přesto tak měla peníze, za které se nemusela stydět a cítit se provinile. Možná proto se i stala silnější a odvážnější. Protože už nebylo nic, co by jí mohlo ubližovat a ona mohla víceméně svobodně dýchat.

Kromě kuchtění se snaží pevnou rukou vychovávat svého zatím jediného syna Alaina, který jí roste před očima jak z vody. Právě on také patří k osobám, které miluje, a na kterých jí záleží. On byl dříve jediná milovaná dušička a tou tak nějak stále zůstal. Pevně doufá, že z něj vychová jinou a mnohem lepší osobu.

Na první pohled je Agnes stále jen děvče, avšak chováním už je naprosto někým jiným. I když se usmívá, v jejích očích je vidět odstup. I když mluví, v jejích slovech je slyšet drsnost a odvaha. Dřív by ji možná byl schopen zlomit kdokoliv, nyní už však mladá žena nevypadá jako někdo, s kým by bylo radno si hrát.

Její nejbližší však stále ještě mohou v jejím chováním postřehnout jakousi něžnost, kterou jako by si schovávala před světem jen a pouze pro ně. Je pravda, že právě jen k nejbližším se chová více jako ta stará Agnes. Dobrá, něžná, milá a křehká, která se však nebojí zatnout ruce v pěst, když je třeba.

Mezi její oblíbené záliby nyní patří hlavně i vaření a starání se o rodinu. Jako žena pracující kolem kuchyně si osvojila spousty věcí, které se jí hodí jako hospodyňce. Na svého synáčka neustále něco šije za lepší látky, na které obvykle našetří, svému drahému muži nezapomíná vyspravovat uniformu, anebo kolem něj obíhat kdykoliv, kdy se vrátí s nějakým nepěkným šrámem. Když však má čas, ráda si vyrazí jen tak do města na nákup, anebo někam do přírody. Stále vlastně obdivuje krásy přírody a to i teď, když už se tolik nemusí obávat zimy.

Ještě před několika dlouhými roky byla její rodina poměrně vlivná a bohatá, byli to měšťané, jenže různé problémy a podvody je stály postavení, bohatství i moc. Až se nakonec skoro všichni členové rodiny rozprchli nebo zmizeli. Agnes je jediná, která zůstala, ovšem už jako dítě přišla o spojení se svými rodiči, a tak si pořádně nevzpomíná, kdo ji porodil a kvůli komu je vlastně tady. Většinu času žila na ulici nebo mezi ostatní chudinou. Společně s ostatními žebrala nebo se občas uchýlila k různým krádežím. Důležité bylo,když měla kde složit hlavu, co strčit do pusy a do čeho se ošatit. Skoro celý život žila na vlastní pěst, neustále se snažila zachránit se, utéct před věčnou bídou, která jí však stále šlapala na paty.

Mezi některými chudáky si udělala i přátele, se kterými se mohla dělit o jídlo a díky nimž pro ní byly dny snesitelnější, ale je jasné, že bída je občas silnější. Poté, co více vyrostla a stala se z ní mladá dívka, poměrně krásná, začala si všímat, že se po ní opačné pohlaví často ohlíží a všímá si jí. Na jednu stranu jí to lichotilo, aniž by tušila, co vše se za jejich pohledy skrývá. Někdy v té době se také začala věnovat práci s květinami. Často své výrobky prodávala na trzích, což jí do kapsy dostalo nějaké ty peníze, jenže pochopitelně - nebylo to moc. Navíc ji to bavilo, bylo to pro ni vysvobození a práce s krásnými květinami ji také nutila myslet i na ty pozitivnější stránky života. Pak však přišla zima, květiny ze strání zmizely a hlad byl opět silnější a trýznivější. V té době už jí bylo patnáct.

Chodila od krčmy ke krčmě, od stánku ke stánku a žebrala. Občas dokázala získat kousek chleba, ale nestačilo to. Jednoho dne se o hladu krčila poblíž jedné hospody, když tu z ní vyšel postarší muž, který si jí ihned všiml. Začal se s ní bavit a vyptával se, proč se tak choulí v zimě hospody. Mladá Agnes mu ihned vše vylíčila a doufala, že jí muž obdaruje nějakým zlaťákem nebo jídlem. Ukázalo se, že muž by jí skutečně něco dal, avšak výměnou za jisté služby. Agnes nejprve nechápala, bála se, ale postupně se nechala zlákat. Bylo to pro ni poprvé, avšak ten zážitek byl naprosto potupující, styděla se, nenáviděla se za to. Ale měla nějaké peníze. Muž jí dal poměrně dost peněz, což jí na nějakou dobu vystačilo a dokonce si zvládla pronajmout menší pokojíček. Jenže výdej byl veliký a příjem mizivý. Věděla, že bude muset znovu podstoupit to, co už jednou podstoupila. Hnusilo se jí to, ale neměla jinou možnost. Postupně ji tedy chudoba stahovala do ještě větších temnot, při kterých se snažila vlastním tělem si vydělat na jídlo. Ze svých hříchů se pak vždy snažila vyzpovídat v kostele, cítila se pak o dost čistší a nevinnější. Ten pocit jí však vydržel jen krátce. Pak se totiž vždy setmělo a město si získala noc, což bylo znamení, že se bude muset vydat do ulic. Bylo to potupné, navíc se k ní mnozí chovali dost odporným způsobem. Někteří ji byli, anebo vůbec nezaplatili. Mladá dívka jen těžko mohla vztáhnout ruce a své peníze si vybojovat. Mezi jejími zákazníky byli i gardisté, které nenáviděla a bála se jich.

Když jí bylo sedmnáct, zjistila, že s ní není všechno v pořádku. Cítila nevolnosti a myslela si, že se nejspíše nakazila, že ji Bůh ztrestal. Namísto toho ji však začalo růst břicho a ona si postupně začala uvědomovat, že čeká dítě. Nikdy jí však nikdo neřekl, jaké to je, nikdy jí nikdo neřekl, jak se má chovat. Bála se. Po několika měsících se dítě narodilo - byl to chlapec a Agnes mu dala jméno Alain. Nikdy netušila, kdo je jeho otec, ale bylo jí to jedno. Snažila se o chlapce starat, i když to bylo složité. Když se pak alespoň trochu dala do pořádku, začala chlapce dávat na hlídání, aby se dál mohla věnovat práci. Jinak by neuživila ani sebe, ani své malé. A tím způsobem života žije až do dnešních dob, přičemž stále doufá, že se stane něco, nějaký zázrak a její život se změní.

Po několika letech se však konečně začala situace měnit. První zlom v jejím životě byl Porthos du Vallon - mušketýr a hrdina, který ji jednoho dne odnesl k lékaři. Bylo to zvláštní, do té doby se mužů bála a štítila se jich, jenže s Porthosem mluvila několik hodin a připadala si, jako by jej už několik let znala - tak moc jí padl do oka.

Postupem času se spolu ti dva začali scházet a brzy začalo být jasné, že to mezi nimi nebude jen přátelství. Avšak když nadešly jejich první společné polibky a první strávená noc, Agnes si začala uvědomovat, že už se nadále nemůže živit jako nevěstka. Už jen kvůli tomu, že se do Porthose zamilovala, ale také proto, že si připadala, jako by jej podváděla. Ovšem pak přišel další šťastný okamžik - jiná práce.

Bylo to zvláštní, jelikož jí práci nabídla mladá Angelica de Peyrac, což byla šlechtična a Agnes si myslela, že takové dámy se jen tak o chudé děvečky nestarají - zvláště, když mají dítě. Jenže Angelica Agnes zaměstnala jako kuchtičku, čímž její život obrátila jen k tomu nejlepšímu. Na Agnes to mělo jen samé dobré účinky - měla práci, lásku a i o dítko bylo dobře postaráno. Nic však nejde bez obláčků.

Po škaredém požáru, kdy jí vyhořel její malý pokojíček, potkala kdesi v ulicích Isaaca Chevaliéra, kapitána gardistů, kterého se bála, jelikož byl dříve rovněž jejím zákazníkem. Ten den k němu přiběhl Alain a Isaac jej přijal do své náruče, ochotný jej odnést. Když to Agnes spatřila, hrozně se zděsila, ale co hůř - spatřila tu podobnost mezi chlapcem a kapitánem, což bylo ještě děsivější. Isaac si nejspíše také něco uvědomil, jelikož jí dítě málem odmítal předat. Ona jej však nakonec získala a prchla s ním, připravena vše vylíčit Porthosovi.

Když se tak stalo, bála se, že ji opustí, ale neudělal tak. Pomohl jí a dokonce synka přijal za svého, což mu nikdy nezapomněla a ještě více to posílilo její vztah k němu, i když mu nechtěla brát všechen jeho volný čas. Nyní se snaží dál vykonávat svou práci a k tomu se starat o syna. Přitom doufá, že ji čeká společná budoucnost s jejím mušketýrem. Jen to by si přála.

Agnes umí dokonale vnímat barvy, ví, co se k sobě hodí a co může lépe zapůsobit na lidské oko. Jelikož hrozně ráda pracuje se květinami, umí z nich namíchat nádhernou kytici, za kterou by se nestyděla ani samotná královna. K pěstování květin zase takový vztah nemá, skutečně je zaměřená spíše na dekorace. Její vnímavé oko jí často pomáhá i u výběru oblečení, ačkoliv většinu času svou postavu skrývá jen v hadrech. Kdyby jen měla dostatek prostoru, jistě by byla skvělá na navrhování šatů a kombinování různých barevných látek. Kromě toho má ale i zlato v hrdle. Nejspíše by z ní nemohla být operní pěvkyně, ale pokud otevře ústa, nejspíše by to nikomu neurvalo uši. Její zpěvavý a barevný hlas je slyšet při každém jejím slovu, které vypustí z úst. Mluví něžně a mile, až by si člověk řekl, jak je možné, že se takový kvítek může živit tak, jak se ona živí, a že už může mít dítě. Je také poměrně trpělivá. Umí nad různými věcmi zvažovat, avšak je pravda, že ji stále ovlivňuje dětská naivita. Jen tak se ničím nenechá rozhodit. I přes různé životní nástrahy se umí probojovávat dál. K tomu všemu ji vede zejména víra. Pro ni je víra jako nějaké východisko, pomocná ruka z nebes, které se drží, a které důvěřuje. Je svým způsobem i hodně nápaditá, umí vymýšlet různé věci a má velkou fantazii - jako dítě. Ovšem díky různým ranám osudu už se umí přes některé věci snáze přenést, anebo jim lépe čelit. Její dlouhé hbité prsty, místy poseté mozoly, se také umí rychle pohybovat s jehlou nebo pletacími jehlicemi. Sama si pro sebe umí vyspravit oblečení nebo pro svého synka ušít nějaký povedený kousek dobových dupaček. I přes svou šikovnost se však nikdy nedostala do žádného pořádného zaměstnání,a tak spoustu ze svého nadání ukrývá v sobě.