Každý má někdy chvíle, kdy se snaží přijít na kloub novým věcem, kdy je zvědavý více, než je zdrávo. Zvědavost malé Nicolette? Ta nezná hranic. Malý nosík, který strká tam, kam nemá. Že sem nesmí? To jí nezajímá. Prolézt každý kout a objevit cokoliv co jí zajímá, to je to co má na denním pořádku, když utíká před svými vychovatelkami a učitelkami. Měla by se vzdělávat, co je jen pravda. Aby u toho však vydržela? Ne. Den co den se stejně nohy jedné dívenky rozutečou do všech koutů paláce, aby nastrčila nos do každých dveří, které se dají otevřít. V jakékoliv situaci, i kdyby snad viděla něco, co nemá, nebude si z toho dělat nic. A neustálé připomínky, co se opakují? Aby nechodila tam a nedělala to? Aby nebyla zvědavá a soustředila se? Nezájem. Aby jí hryzalo svědomí, to by se musely její vychovatelky hodně snažit. Zamyslela by se jen tehdy, kdy by jí přišla klást slova na srdce samotná královna. Protože tehdy zmizí všechna dětská drzost, všechna zvědavost bez hranic. Ruměnec v tvářičkách, když vidí úsměv Její výsostI a koktání, kterého se ne a ne zbavit. Mnohdy slečna vypadá spíše jako batole, které ne a ne se naučit mluvit. Zapomenout chodit, měla by už ale velký problém. Budoucí královnina dvorní dáma, která by se v její přítomnosti nejraději propadla do země. Plachost a nesmělost, kdy klopí pohled a bojí se každého špatného kroku. Splete oslovení? Jako správná dáma pronese koktavým hlasem omluvu, aby nikdo neměl námitky. Jakmile je však královna v nedohlednu? Neposedné nohy se rozběhnou, aby objevily další kouty Louveru a ona tak věděla, kam se jen před svými vychovatelkami schovat.
Všechno tohle jí dává i jistou výhodu. Každý prolezlý kout, ať už se jedná o její komnatu nebo královskou kuchyni. Každý sloup, schodiště i dveře, které objevila. To všechno jí poskytuje skrýše, když chce někoho sledovat, aniž by se o ní vědělo. Taková malý špeh. Bez obav, aby se takhle pletla do záležitostí majestátu a špehovala samotného kardinála, na to si malá markýza netroufne. Do jejího zorného pole patří jen a pouze mušketýři. Vysoký, nízký, hubený, či tlustý? Vždyť je to jedno. Každý, kdo hrdě nosí Fleur de lis patří do středobodu jejího zájmu. Ať už se jedná o Porthose, který jí od pohledu tak trochu připomíná zločince anebo o nějakého zbrklého mladíka, který má nárameník chvilku. Častokrát se může někomu z mušketýrů stát, že ho odněkud pozoruje malá dívenka, která si ho prohlíží od klobouku až k patě. Pokud se prořeknou a ona uslyší opět něco, co by neměla? Jejich smůla. Oni se to přeci nedozví. A ať už se jedná o to, že podvádějí při kartách, či si našli milenku, ona to nikomu nepoví, dokud se jí to nebude hodit. Sic se občas stane, že nějaký mušketýr o malém špehovi ví, ale i tak z ní nikdy nedostane to, co slyšela. Protože dovolovat si na malou markýzu, budoucí dvorní dámu samotné královny? To si jen tak někdo nezkusí, pokud není hlupákem.
Kdyby to slečnu napadlo, mohla by se prostřednictvím některých ''tajností'' dostat i ven z paláce, ze kterého bohužel nevtáhne paty. Ulice Paříže viděla možná tak z kočáru, když jí převáželi do Louveru. Pohled to byl však nedostačující a ona si tak přeje, aby se mohla čas od času projít mezi měšťany. Jediný problém, který dívenku trápí, je to, jaké je to asi za zdmi paláce. Venku. Vše může jedině srovnávat ze slov, které zaslechla od ostatních. Tedy od služebných, které se věčně courají venku, zatímco ona musí být zavřená v paláci. Svůj problém ale nedává najevo a stále si udržuje na tváři dětské culení, které doprovází mrkání zvědavých oček, když narazí v paláci na někoho nového, kdo nevypadá jako další vychovatel nebo učitel. Podle toho usoudí, jestli by mohla mít dalšího kamaráda, ať už je dotyčný jakkoliv dospělý. Někdo by řekl, že by se na svůj věk měla chovat rozumně, ale ona to nevnímá. Podobné řeči háže do jednoho pytle, protože si musí užít všechny chvíle, kdy na ní nepadají povinnosti dvorní dámy. Do té doby? Bude si vesele hledat kamarády a kdo ví, někdo jí možná dostane za zdi paláce.
13 let. Je to přesně 13 let, co se do rodiny markýze du Renneis narodila již třetí dcera. Třetí dívka, která měla nevýhodu v tom, že se nenarodila jako chlapec, protože za toho by byl její otec radši. Nic, co by však byla překážka. Stejně jako mnoho chlapců, z kterých se stali věrní služebníci krále, či přímo rádci, kteří byli králi stále po boku. Nebylo by tedy překvapením, že i s Nicolette měla její rodina plány. Louvre. Palác, kam byla poslána se učit. A v dospělosti? Místo po královnině boku, místo jedné z dvorních dam. Místo, které jí zprvu nijak nelákalo, ale pokud to byla nutnost, nemohla jinak.
Divoká a zvídavá už od malého dítěte, kdy jí nemohli udržet chvíli na místě. Vychovatelka jí musela doprovázet všude, aby se ujistila, že se malá Nicolette neztratí, či někam neuteče. Malé děvčátko, které nevydrželo sedět na místě, nevydrželo sedět u jídla. Děvčátko, které tak moc toužilo trávit čas se svojí matkou, která však neměla tolik času, které by věnovala své vlastní dceři. Bylo to stále stejně, i s jejími sestrami, které vyrůstalY ve společnosti vychovatelek. Jinak to ani nebylo, platilo to u všech rodin, stejně jako byla výborná výchova chlapců, mělo to stejné platit i u dívek. Platilo to do doby, kdy se nenarodila jedna malá cácorka, které byla neposedná spíše jako chlapec, než klidná jako dívka. Přesně to byla Nicolette. Možná proto si musela vydupat své právo na to, aby trávila čas s matkou. A ačkoliv se to otci příčilo, nechal odvolat vychovatelku, s tím, že jí jistě bude brzy potřebovat. Měl však své plány. Posledních pár měsíců tedy trávila Nicolette čas s matkou, která jí hlídala méně než vychovatelka. Možná proto se stala tou zvědavou a rozlítanou slečnou, ve které nové prostředí spustilo časovanou bombu. Po cestě do Louveru zvědavě vykukovala do ulic Paříže, možná kdyby věděla, že se tam už nevypraví, koukala by více pozorně. V paláci to pak šlo od desíti k pěti. Představení učitelů, vychovatelek, představení se královskému páru a seznámení s tím, co může a co by neměla. Slib, že bude poslouchat a dbát na učení. To všechno, co po pár týdnech porušila a začala se toulat po paláci tam a zpět. To všechno porušování a zvědavost, která se naprosto kříží se sliby malé Nicolette du Renneis, budoucí dvorní dámy.
Žádné komentáře:
Okomentovat