Od prvního pohledu se vám Claire bude jistě zdát jako velmi
milá slečna. Na jejích rtech je velmi často k zahlédnutí k úsměv a když
ne úsměv, tak alespoň náznak či úšklebek. Z úst taktéž vypustí většinou
nějakou tu chytrou větu, protože i když se to možná příliš nezdá,
rozhodně mozek má a ví jak ho používat. Byla vychovaná sice v lese a u
koní, hádanky ale milovala od malinka a číst a psát se učila jakbysmet.
Nemůže být přeci dívka urozeného původu, ale neumět vůbec nic, že?
S
tou chytrostí taktéž přichází knihy. Ke čtení si vytvořila jistý vztah a
rozhodně ho nemíní někdy přetrhnout. Knihy jsou jejím druhým a poněkud
klidnějším způsobem jak vypadnut ze světa, který jí velmi často přelézá
přes hlavu. Samozřejmě vymýšlí i svoje příběhy a vypráví je mladším
sourozencům, kteří vždy zaujatě poslouchají dobrodružství všech možných
vymyšlených postav. Claire je ve skutečnosti vcelku hodné děvče, až na
tu její druhou stránku, tu dobrodružnou a plnou energie. Nikoho jistě
nepřekvapí, že má v sobě porci odvahy, kdy je schopná se být za dobro
svých blízkých. Nebojí se do někoho praštit, vzít do ruky kord, nebojí
se vytasit dýku, je-li to třeba. V tomto ohledu se o sebe určitě umí
postarat, protože vyrůstat se dvěma staršími bratry si o to přímo říká.
nebo snad ne? Jenže nebuďte příliš nadšení tím, jak je perfektní. Je
totiž neuvěřitelně tvrdohlavá a když si něco zamane, jde za tím a nedá
se. Je nezávislá, řídí se vlastní hlavou, což občas vede k různým
nedopatřením, ale zkrátka si chce jen najít svou 'cestičku' životem
sama.
Elegance, i když si to lidé většinou nemyslí, jí také
nechybí. Je přirozená a ladná a má velmi příjemné pohyby. Sice často
zakopne o svou vlastní nohu, je však dost šikovná natolik, aby případný
pád velmi kreativně a elegantně vybrala a zůstala tak pevně stát.
Psalo se 20. dubna, 1610, kdy světlo světa poprvé spatřily
očka drobounkého a velmi roztomilého miminka, v pořadí již třetí potomek
a zároveň první dcerka. Narodila se do velmi bohaté rodiny hraběte
Léopolda, který svou rodinu nesmírně miloval a když neměl zrovna spousty
a spousty práce, věnoval se manželce a svým dětem. Jejich rodina
nebyla ničím zvláštní od ostatních šlechtických rodin. Vlastnila nemalý
dům v Paříži, zámeček s obrovitými zahradami a spoustou majetku.Nebyli
namyšlení a jen a jen zaujatí do sebe, jako ostatní rodiny. Naopak byli
velmi milí, o všechny chudé se snažili nějakým způsobem postarat a
neotáčeli k nim záda, když procházeli ulicemi Paříže. Byli zkrátka velmi
ochotný šlechtický rod, kde se každý člen rodiny, ať už jakýkoliv,
uznával a byl milován. O první dceři, Claire, to platilo dvojnásob.
Každý si myslel, že to bude perfektní hraběnka, že každý si o ní řekne.
Bude nosit nazdobené šatečky a vozit si prdelku v kočáře, ale i v malém
věku, dvou let, bylo všem jasné, že to tak jednoduché nebude. Měla dva
starší bratry, Frédérica a Jonathana, kteří rozhodně nebyli vzorem, jaký
by měla mít. Uměla dříve jezdit na koni než chodit, šermovala s mečem
dříve než uměla psát. Lezla po stromech, střílela z luku a proháněla se
po loukách na koňském hřbetu. Vůbec nebyla jako většina holčiček v jejím
věku, které snily být princezny a mít každý den načesané vlasy a nové
čisté šaty z drahých látek. Jistě, i ona se oblékala a chovala jako
dáma, někdy. Obzvlášť tedy ve společnosti, které se však stejně většinou
vyhýbala obloukem a z každého vánočního plesu se vytratila ven do stájí
a vyrazila raději cválat po čerstvě napadaném sněhu. A vše jí to
naučili starší bratříčci, kterým za její dovednosti je dodnes moc
vděčná.
Bylo jí téměř jedenáct let, když přivítali v jejich
rodině nového bratříčka, který se vyloupl stejně jako jeho předchozí
sourozenci, taktéž plný elánu a dobrodružství a stejně tak jej
následovala i poslední děťáťko, holčička a malá sestřička pro všechny. A
ta, díky Bohu, nezdědila tak paličatou a rozdováděnou povahu jako
všichni ostatní.
S přibývajícím věkem šlo dětství svým
způsobem do kytek. Freddy se oženil a založil vlastní rodinu, John se
přidal do armády, protože netušil co se životem a od Claire se očekávalo
manželství s nějakým dalších šlechticem. Jenže to nebyl její styl.
Chtěla být stále taková jaká byla, chtěla běhat po ulicích Paříže a
tajně toužit po tom být mušketýrkou, nechtěla se stát matkou v
šestnácti, když na to měla celý život. Nechtěla být jako ostatní, byla
úplně odlišná. Ačkoliv to vyvolalo spousty hádek a nedorozumění, její
otec brzy pochopil. Svou dceru příliš miloval a nechtěl jí nutit do
něčeho, s čím byla natolik nespokojená, že utíkala z domova na
několikadenní výlety na koňském hřbetě. Většina otců by své dítě tak
jako tak provdalo a poslalo pryč z domu, ale když jí viděl tak málo,
odmítl. Claire rostla dál, její povaha se trochu zmírnila a uklidnila,
za což všichni byli moc rádi, ale její sny nikam nešly. Byly přítomné na
každém její kroku, z každého rohu na ní volaly a toužily o splnění. A
tak to pravděpodobně bude i nadále, jestliže s tím něco neudělá. Je jí
dvacet, je dospělá, může cokoliv. Že by porušila pár pravidel a podnikla
nějakou tu maškarádu? Odvahy na to má dost. Teď jen, jestli by to
vyšlo.
Talent na průšvihy je to, co by
řekl jako první její otec a taky ano. za to může její šílená povaha, že
neustále dělá to, co by neměla. Jezdit na koni umí sice perfektně,
ovládat zbraně taky zvládá bravurně, ale průšvihy jsou zkrátka její osud
a snad nikdy se jí nějakým způsobem nevyhnou. Můžeme taktéž zmínit její
lhaní, což ačkoliv nedělá ráda, někdy je to nezbytně nutné a tak si
něco vymyslí. Díky její fantazii pak nemá problém vymyslet si potřebné
detaily pro to, aby její lež zněla dostatečně přesvědčivě a pravdivě.
Odbočme však od klukovských schopností a zmiňme i ti ženské. Nezdá se
to, ale má ráda módu a většinu svých šatů si navrhuje sama. Nemá ráda
příliš zdobení, raději volí jednoduché, ale svým způsobem neobyčejné
šaty, svršky a spodky, které také nosí. Má taky jakousi schopnost
splynout s okolím, protože, řekněme si upřímně. Překvapuje vás, že se
ráda převlékne za něco tak obyčejného a normálního, že se z ní během
několika minut stane úplně jiný člověk? Ne. A přesně tak má taky v plánu
provést svůj plán. Svůj velmi ďábelský plán.
Světě div se,
umí skvěle tančit a zpívat. Že už vás to nepřekvapuje? Jaké překvapení.
Šití by se do toho mohlo snad také započítat, když si navrhuje své
ošacení. O spoustě dalších, ale nepodstatných schopností a talentů,
které oplývají její maličkost, nemá ani ona tušení a stále ještě nebyl
ten čas, kdy by na to s tím svým mozečkem přišla.
Žádné komentáře:
Okomentovat