obrázek
obrázek obrázek obrázek obrázek

neděle 8. listopadu 2015

Rémy

http://the-musketeers-rpg.blogspot.com/2015/11/remy.html
Pokud byste procházeli kolem tohoto muže na ulici, zřejmě byste mu nevěnovali žádnou zbytečnou pozornost. Už jen periferním viděním byste mohli zahlédnout jeho otrhané a roky používané oblečení - starý zaprášený klobouk, kabátec s několika dírami, košile, která možná kdysi byla bílá a ošoupané kalhoty. Nejspíše také jediný jeho majetek, který se občas rozšíří o pár sous v jeho prošoupané kapse. Ty se však u něj nikdy dlouho neohřejí, protože když se před několika lety do jeho života vpletla levná pálenka, karty a ženy, bylo jasné, že s takovým pokušením už asi nikdy nebude moci nic dělat.

A aby si mohl dostatečně užívat, netrápí se s žádnou prací, ale plně využívá zalidněnost ulic a dlouhých bulvárů, na kterých proplouvá, mlčky, ale s pohledem pozorně upřeným k těm, kteří svůj majetek dostatečně nechrání. Pak už jen následuje svou oběť, aby jí mohl šmátnout do kapsy nebo odříznout měšec s penězi přímo z opasku. Čím je starší, tím se méně obává dopadení a také tím jsou jeho zkušenosti s loupením větší. A čím je starší, tím také lépe umí odhadnout lidi kolem sebe, odhadnout jejich další kroky a rozpoznat, kdy jeho akce bude odměněna, a kdy plně pohoří. Možná proto je jeho hlava stále ještě na jeho krku, a tak může svět kolem sebe zásobit svými pozornými pohledy, anebo drzými a nemístnými poznámkami.

Asi jako každý, kdo vzešel z chudiny, má i on ostřejší jazyk, a pokud má něco na srdci, obvykle se s tím moc netají. I když sám leccos v lidech zvládne vyčíst, on sám se nesnaží být empatickým nebo dobrým přítelem. Vlastně to vypadá, jako by mu ani na lidech okolo sebe nezáleželo. Ze všeho se snaží vytěžit něco pro sebe, a pokud by mu něco nemělo přinést jakýsi přídavek, obvykle se do toho nežene.

Jeho chování odpovídá flegmatikovi, neboť sám nevypadá ničím ztrápen a s životními situacemi nakládá jako s něčím, co se prostě stát mělo. Nikdy se moc neohlíží po tom, proč se to stalo, a jak tomu mohl zabránit. Nejspíše by se dalo říci i to, že je mu vše ukradené. Vše, až na těch pár rozmarů, které mu přináší radost a okořeňují jeho život chudáka.

Většinu času, pokud není na ulici, tráví po hospodách a různých zaprášených a zapadlých pajzlech. Ukradené livry a sou pak cpe do kapsy hostinským, ve velké míře popíjí a hlasitě se baví na celou hospodu. Dost často neunikne ani touze si zahrát karty, které jen málokdy hraje poctivě, a tak jej zkrátka občas někdo čapne za límec a vytáhne jej ven z hospody. Když se to stane, obvykle prostě pokračuje do jiné putyky. Pokud nejsou peníze? S klidným svědomím se nechá vést dál, protože z opilců se občas peníze tahají jako nic. A noc obvykle bývá tak dlouhá. Přesto se však ráno obvykle budí s pořádnou opicí a bez jediné vindry.

Pokud to jde, obvykle se snaží, aby bylo vše po jeho, neboť svůj názor považuje za jediný správný. Dojde-li však k nějakému sporu, buď to přejde nějakou ledabylou poznámkou anebo se urazí. Ač již není nejmenší, cosi z dětinskosti stále v jeho povaze i chování zůstává. Zkušené oko by si jistě povšimlo, že není ve všech ohledech tak vyspělý a jeho duše stále zůstává být duší dítěte, které nikdy nemohlo dospět, ale už bylo do dospělého života vrženo.

Svůj vnitřní svět, plný zoufalství a proher, však nechává spát kdesi uvnitř sebe. Na povrch je to stále ten ledabylý a ignorantský Rémy, který si z ničeho nedělá moc velkou hlavu. I kdyby třeba hořelo. Hlavně, že on stále dýchá, že měšce lidí jsou stále plné, a že dívky kolem jsou stále tak krásné.
Rémy přišel na svět snad jen pouhou náhodou - díky jedinému románku, který mezi sebou měl jeden z bohatých pánů a jeho mladá a krásná služebná, která se nechala svést sladkými řečmi a příslibem bohatství. Po několika dnech však bylo jasné, že z románku nevzejde nic vážného, a když mladá služebná zjistila, že jí pod srdcem roste dítko, byla nucena svou práci opustit a strádat mezi chudinou. Tam taky porodila své jediné dítě, malého synka, kterého hned po porodu zanechala jiným a ona se vypařila neznámo kam.

Mladý klouček tedy nikdy nepoznal své rodiče, znal jen ty lidi - lidi z dvora zázraků - díky nimž mohl žít a díky kterým mohl vyrůst. Ve Dvoře se mu začalo přezdívat Rémy,což bylo jméno, na jehož původ si nepamatoval, ale přesto si na něj postupně přivykl a už na nic jiného neslyšel. Ačkoliv návrhů na jméno měl mnoho, jelikož během jeho dětství si na něj mnoho měšťanů otevřelo pusu. Nevadilo mu však, a tak zůstal pro všechny Rémym - kudrnatým chlapcem, který byl již od útlého věku drzý a nebojácný.

Nikdy moc na lidi kolem nebral ohled, na každého si dovoloval, ale asi díky tomu byl schopný přežít v takovém prostředí a brzy si byl schopný přijít i k nějakým těm penězům. Nebylo mu moc, když jeho nenechavá ručka poprvé okusila ten pocit si něco přisvojit. Zpočátku to byly jen různé věci, ale postupem času začal zabavovat i celé váčky peněz. Postupně vše zůstávalo v jeho rukách a on sám si za peníze pořizoval, co se mu jen zlíbilo.

V začátcích se však často stávalo, že byl při krádeži přistižen. Mladý klouček však měl asi nejvíce šancí na to přežít - když potřeboval, hodil na oloupené nevinný pohled, přinejhorším odříkal naučená slůvka, pomocí kterých se u druhých pokusil vyvolat lítost. Někdy se to povedlo, někdy ne. Jindy se musel spolehnout na sílu svých nohou a na velké davy, v nichž mohl zmizet.

S přibývajícími roky se však naučil, jak se pohybovat mezi lidmi, které chce oloupit. Naučil se, jak splynout s davem, jak se plížit se stíny, a jak se jako vzduch prohnat kolem těch, jejichž majetku se chce zmocnit. A nakonec mu to také všechno vycházelo, a tak se jeho kapsy začaly plnit zlatými, kterých si mohl bezostyšně užívat. Čím však byl starší, tím více si uvědomoval, že jeho životu něco chybí, přičemž nešťastně našel svou lásku - alkohol. Alkohol dokázal alespoň dočasně zalepit prázdnotu, dokázal zaplácnout tu pachuť mrzkého života a dělal vše lepším. Pálenky se postupně staly jeho společnicemi a on si jich užíval plnými doušky. Stejně jako karetních her, ke kterým se občas přidaly i nějaké ty dívky. Ať už za svou chvilku lásky chtěly nebo nechtěly zaplatit. Bylo mu to poměrně jedno.

Nikdy nepoznal pravou lásku, nikdy neměl žádné pravé přátele. Vždy žil tak nějak sám, na úplném okraji společnosti, jako vlk samotář, bez své smečky. Světe div se mu to však nikdy nechybělo.
Rémy překvapivě neumí psát a ani číst. Nikdy v životě snad v ruce nedržel nic jako knihu, a pokud ano, nejspíše ji použil na podpal, protože k čemu jinému by mu ten štos papíru asi tak mohl být? Ani jeho jazyk není kdovíjak vznešený a občas to vypadá, jako by se ani nenarodil ve Francii, protože jeho francouzština může v mnohých chvilkách značně pokulhávat. Co doopravdy umí je tichý pohyb mezi vřavou lidí. Umí se skrývat, splynout s pozadím a z ústraní pozorovat ty další nebožáky, jejichž peníze mu přeci jen patří. Neumí s žádnými speciální zbraněmi, nejbližší je mu asi menší dýka, kterou kdysi komusi štípl a s níž se naučil pracovat. Také se umí prát, protože Dvůr zázraků jej přeci jen alespoň něčemu naučil, a tak i když nepatří mezi nejsilnější, přesto umí najít cestu pro své rány, které jen málokdy (možná jen když je pod obraz) padají vedle. Rémy však umí být také pozorný, i když na to mnohdy nevypadá. Kromě toho je vynalézavý, vždy si umí najít nějakou tu trhlinu a pokud mu něco padne do ruky, vždy to nějak umí využít. Kromě toho je jako zloděj také patřičně mrštný a rychlý. Málokdo kolem něj však ví, že na jedno oko velmi špatně vidí - trpí totiž tupozrakostí, kvůli které velice špatně vidí na pravé oko.

Žádné komentáře:

Okomentovat