obrázek
obrázek obrázek obrázek obrázek

čtvrtek 17. prosince 2015

Anabelle Mairead Murray Lyon

http://the-musketeers-rpg.blogspot.com/2015/12/anabelle-mairead-murray-lyon.html
Na první pohled může tato šlechtična působit až skoro andílkovsky a křehce, jakoby jí každý jen trochu nešetrný pohled mohl rozbít jako bělostnou porcelánovou vázu. Anabelle skutečně není kdovíjak silná a její hubené drobné ručky o tom leccos vypovídají, avšak ta vnitřní dívka už není tak slabá, jak to může vypadat.

Už jen když mluví se svým služebnictvem, je v každém jejím slově cítit jistá odtažitost a nadřazenost, se kterou pohlíží na každého, kdo není urozené krve asi tak, jako ona sama. S lidmi kolem sebe ráda manipuluje, což je vlastnost, bez které by se jakýkoliv šlechtic zkrátka nemohl obejít, jak si ona sama myslí. Na ostatní umí být i drzá, což si dost často vybíjí na služebnictvu nebo na jakémkoliv poddaném. Ovšem kdo by měl pocit, že se tato mladá slečna neumí chovat, je na omylu. Jako někdo, kdo se honosí šlechtickým titulem, se umí na každou příležitost dokonale obléci a před jakýmkoliv urozeným pánem nebo paní se umí správně pohybovat, přetvařovat i mluvit.

Nad vším se obvykle snaží mít kontrolu, a pokud si něco usmyslí, snaží se toho různými prostředky dosáhnout. Ve vypjatých situacích však ještě občas ztrácí kontrolu a to se může projevit hysterickým výlevem nebo naprostým distancováním od probíhající situace. Většinu času se však snaží své možnosti zvažovat a promýšlet každý svůj krok, avšak od osmnáctileté dívky se zkrátka ještě dokonalý přehled a rozvaha očekávat nedá. Přesto se o to snaží.

Její největší obava je ta, že jednoho dne skončí s naprosto mizernou partií v nějakém zapadlém domečku jako utahaná domácí puťka bez trošky elegance. Kdyby bylo po jejím dítě by si raději vůbec nepořizovala, což může být způsobeno její povahou, anebo třeba tím, že její biologické hodiny ještě rozhodně netikají.

Je dost majetnická, takže pokud se jí někdo snaží sáhnout na to, co je její (do čehož pochopitelně zahrnuje i osoby), může se chovat nepříjemně a snažit se tomu druhému dělat ze života peklo.

Mezi její záliby patří kupříkladu tanec, kterému se věnuje již od útlého dětství. Obdivuje také krásné šperky i šaty, do kterých se odívá. Ve volných dnech mezi vzděláváním se také ráda projíždí po polích na svém koni. Má ráda čtení, kterému se nejvíce věnuje právě během svých studií. Sama obdivuje i umění a občas si leccos zkouší zachytit na plátno sama.
Anabelle je dcerou Anne Murray a Patricka Lyona, navíc také sestrou Johna Callahana Stuarta Murraye, se kterým však má společnou pouze matku. Je druhou nejmladší této manželské dvojice, avšak to neznamená, že by se jí třeba dostalo málo uznání nebo lásky.

Již od útlého věku se jí dostávalo toho správného vychování, aby mohla prezentovat svou rodinu a celý její klan.

Vždy byla zvyklá na to, že měla to, oč si řekla a dle toho se taky zařizovala. Už od dětství proto byla značně panovačná a drzá, což se projevovalo zejména před služebnictvem, které zkrátka muselo skákat tak, jak si mladá dáma přála.

V útlejším věku si ještě tolik neuvědomovala, že Callahan není tak úplně její bratr, nicméně to nic neměnilo na tom, že jej měla ráda a považovala jej za blízkého člověka. I když často býval pryč a cestoval z místa na místo, ovšem ani to nic neměli na tom, že jej měla ráda a pokaždé jí chyběl. Až jako starší si postupně začala všímat, že mezi otcem a bratrem nepanuje zrovna nejvřelejší vztah, i když nenávist mezi nimi nikdy nebyla. Někdy v té době vlastně také zjistila, jak to doopravdy bylo a tak mínění o jejích rodičích lehce pokleslo. Kdo by si bral ženu, která čeká dítě s někým jiným? Přesto však rodičům zášť neukazovala, před nimi se vždy snažila být ta hodná a nezkažená holčička, což se trochu zkomplikovalo v dobách, kdy Anabelle vyrostla a začaly se probírat její vdavky.

Nestála o žádného snoubence, bála se, koho jí vyberou, ale na druhou stranu věděla, že moc nemá na výběr. Jaké však bylo její překvapení, když se jednoho dne otevřely dveře jejího pokoje a rodiče jí sdělili, že pojede do Francie, kde se bude vzdělávat a nejspíše i vdávat.

Na svou cestu nechtěla ani pomyslet, bála se, kde by mohla skončit a jestli se jí tam vůbec bude líbit. Připravovat se však musela, a tak zahájila veškeré přípravy, aby nakonec mohla vyrazit do Francie. Nevěděla vůbec, co čekat. Jazyk ještě ani tolik neuměla, a tak měla dojem, že na cestu vůbec není připravená.

Ve Francii však získala dům, ve kterém mohla žít a volný přístup do královského paláce, kde měla hlavně probíhat její výuka. Nedalo se říci, že by jí Paříž svým způsobem neokouzlila, avšak strach z neznámého města, lidí a jazyka, ten tu byl stále. Její dušička však na drzosti neztratila, a tak když se trochu rozkoukala, už tu opět byla ta stará Anabelle s lámavou francouzštinou a drzým přístupem ke všemu.
 
Jako hraběnka, které se již od dětství dostávalo patřičné výchovy, umí číst i psát, za což je velice ráda, protože dopisy budou nejspíše její jediné spojení s rodinou a rodnou zemí. Má ráda čtení knih,takže jí jsou známy různé staré příběhy i starověké báje. Je velice šikovná na kresbu i malbu, až by někdo mohl říci, že dostala talent přímo od Boha. Dokáže dobře zaznamenat barvy i zapamatovat si tváře cizích i známých lidí, které pak maluje. Není jí cizí vybrané chování, kterému je naučena již od dětství. Stejně tak umí i tančit, jelikož plesy bývaly vždy její oblíbené akce. Mluví plynně anglicky, zatímco s francouzštinou ještě občas mívá potíže, což se nejvíce projevuje v jejím psaním. Občas svou mluvu vyplňuje anglickými slůvky a někdy i celými větami. Ještě ani tolik nemá vštěpený francouzský přízvuk, takže její slova občas mohou splývat v jeden nepřerušovaý zvuk. Některá slova protahuje, a když se snaží mluvit pomalu, naopak slova značně rozsekává.

Žádné komentáře:

Okomentovat